Na klasický dávkovač sáhne každý, kdo si jde umýt ruce – tedy právě ten, kdo je má ještě špinavé. Bezdotykový dávkovač tenhle krok vynechá: senzor vydá dávku mýdla, aniž byste se ho dotkli. Druhý efekt je úspornost, protože dávka je pokaždé stejná a nedá se přemáčknout.
Počítejte ale s tím, že bezdotykový dávkovač stojí víc než pumpička a potřebuje baterie. Proto se vyplatí spíš tam, kde se ruce myjí často a myje si je hodně lidí.
Tohle je nejčastější omyl. Zásobníky profesionálních značek jsou vázané na vlastní systém náplní – u Torku je to například systém S4 na pěnové mýdlo – a jiná náplň do nich nepasuje. Než objednáte, zjistěte si proto dvě věci: jaké náplně dávkovač bere a jestli je seženete i za rok. U dávkovačů plněných z lahve tahle starost odpadá, ale spotřeba vyjde dráž.
O tom nerozhoduje mýdlo, ale dávkovač. Zásobníky na pěnové mýdlo mění náplň na pěnu až při výdeji, takže na jedno umytí spotřebujete méně – proto se nasazují tam, kde se ruce myjí celý den. Dávkovače na tekuté mýdlo jsou univerzálnější a některé zvládnou i gel nebo dezinfekci. Opačně to nefunguje: tekuté mýdlo do pěnového zásobníku nepatří.
Nástěnné zásobníky se montují nad umyvadlo, nezabírají desku a dají se zamknout, aby je v provozu nikdo nerozebral. Volně stojící dávkovače nevyžadují vrtání a jednoduše se přemístí – volba do kuchyně, do pronájmu nebo tam, kde do zdi vrtat nechcete.
Senzor potřebuje napájení, obvykle z tužkových baterií. Vydrží dlouho, ale jednou dojdou – a dávkovač pak nevydá nic. Pokud spravujete víc umýváren, vyplatí se mít baterie v zásobě a měnit je plánovaně, ne až když si někdo stěžuje. Při výběru se taky podívejte, jak se dávkovač otevírá a doplňuje: u modelů na klíč potřebujete vědět, kde ten klíč je.
Umývárnu doplní papírové ručníky a tam, kde to provoz vyžaduje, dezinfekce. Pokud bezdotykový dávkovač nepotřebujete, podívejte se na všechny dávkovače mýdla.